Výchova listnatých a smíšených porostů

Malá poznámka na úvod. Tento článek byl vytvořen již před delší dobou a směřuje především k zásadám pěstování listnatých, především bukových porostů. Ve světle současné kůrovcové kalamity se může zdát tato problematika nadbytečná, některé publikované skutečnosti odpovídají době vzniku a dnes je realita poněkud jiná. Přesto právě v dnešní době, vzhledem ke stále větší potřebě zavádění listnatých dřevin, je potřebné a žádoucí tuto tématiku neztrácet ze zřetele. Jde o budoucnost našich lesů a vhodné využití listnatých dřevin může vytvořit podmínky pro odpovídající podíl jehličnanů.

V dnešní době se opakovaně hovoří o trvale udržitelném hospodaření v lesích. Tato myšlenka je obsažena i v preambuli současného lesního zákona. Pod touto ideou se mohou skrývat různé systémy hospodaření, které princip trvalé udržitelnosti více či méně respektují.

Ve svém výkladu se budu držet pojetí, které se obvykle nazývá přírodě blízké či přírodu sledující hospodaření v lesích. Bývá též používán výraz ekologicky orientované pěstování lesů. Pro tento způsob hospodaření uvádí Poleno (1993) tyto základní prvky:

• vytvoření optimální, stanovišti i cílům hospodaření odpovídající struktury lesních porostů (druhové, věkové a prostorové),

• omezení plošného způsobu hospodaření a přechod převážně na způsob individuální, tj. na každý jednotlivý strom,

• v maximální míře využívání přirozené obnovy lesa.

Přírodě blízké hospodaření lze v pojetí hnutí Pro Silva (Tesař, 1998) charakterizovat následovně:

Předně je to optimální využívání produkčního potenciálu stanoviště porosty odpovídající druhové a prostorové skladby. Dalším rysem je udržování relativní vývojové a produkční nepřetržitosti, což z provozního systému zásadně vylučuje plošnou holoseč. Konečně je to individuální posuzování, pěstování a sklizeň stromů – obnova lesa se mění z cíle na prostředek udržení trvalosti ekosystému. Obnova je pomalá, probíhá pod clonou funkčně cenných porostů.

Z těchto dvou podobných charakteristik bude vycházet další výklad.

Jaký je smysl pěstování listnatých porostů -je to zbytečný luxus nebo nutné zlo vyplývající z požadavků lesního zákona nebo jsou zde i racionální důvody pro tento krok?

Nepochybně tvorba a pěstování listnatých a smíšených porostů má hluboký smysl a je i ekonomicky oprávněná. Listnaté dřeviny a především buk jsou dominantní součástí přirozených lesních společenstev většiny lesních vegetačních stupňů. Na většině stanovišť 2. a 3. lesního vegetačního stupně byla potvrzena mimořádně vysoká životnost, stabilita i produkční schopnost buku (Kantor, 2002). V nižších a středních polohách očekáváme od listnatých porostů nejenom ekologickou stabilizaci, ale i významný produkční efekt. Důležitá je přitom volba dřevin odpovídající stanovišti a v neposlední řadě odpovídající výchova porostů. V případě listnáčů může vhodná výchova výrazně zvýšit jak ekonomický, tak ekologický efekt a naopak špatná výchova může znehodnotit i dlouholeté předchozí úsilí.

Pro představu, jaký smysl má výchova listnatých porostů, lze dobře použít pravidlo 30:60:90 (Saniga – ústní sdělení, exkurze Pro Silva Bohemica na Slovensko, září 2006), to znamená že 30% délky oddenkové části kmene představuje 60 % objemu a 90 % hodnotové produkce. Tvorba průběžných kmenů a přiměřené koruny je zároveň nejlepším opatřením ochrany listnatých porostů proti abiotickým činitelům, zejména mokrému sněhu.

Předmětem tohoto referátu je především výchova bukových porostů, ale také výchova ostatních listnatých dřevin a směsí s jehličnany.

Buk lesní je naší nejvýznamnější listnatou dřevinou. V současnosti zaujímá v druhové skladbě našich lesů zhruba 6 %, přičemž v přirozené skladbě byl nejrozšířenější dřevinou se zhruba 40 % zastoupením. Je součástí listnatých a smíšených lesů od pahorkatin až do hor, výrazně se podílí na vegetační stupňovitosti lesů a ve svém optimu vytváří samostatný vegetační stupeň, kde je zcela dominantní. Buk je dřevina oceánického nebo přechodného klimatu. Je typickou klimaxovou dřevinou snášející hluboký zástin, což je výraznou konkurenční výhodou oproti ostatní dřevinám. Má střední nároky na vláhu v půdě a vyhýbá se extrémům, zejména zamokřeným půdám, kde je nahrazován jedlí. Vyžaduje dostatečnou relativní vzdušnou vlhkost. V oblasti optima roste skoro na všech druzích hornin; vynechává jen suché písky, těžké nepropustné jíly, půdy bažinaté a rašelinné. Požadavky na půdu mohou být vyhodnoceny jen v souvislosti s klimatickými poměry. Jinak buk vyhledává živnější podklady. Bukové porosty se obvykle dobře zmlazují a jsou obnovovány přirozeně. Buk i ve vyšším věku je schopen reagovat tloušťkovým přírůstem na uvolnění (tzv. světlostní přírůst).

Základní principy výchovy listnatých porostů

Základním principem výchovy listnatých porostů je výsek škodícího jedince tzn. odstranění jedince, který škodí lepšímu (Indruch, 1985). Tato zásada platí po celé období výchovy od první prořezávky po poslední probírku. Každý strom ponechaný po výchovném zásahu musí mít své opodstatnění z některého z následujících důvodů:

• naděje na vypěstování nejjakostnějšího kmene,

• kladný výchovný význam pro vývoj sousedního jakostního jedince,

• zajištění optimálního porostního prostředí,

• existence náhradních jedinců za nadějné a jakostní.

Jedinec nadějný – úrovňový jedinec ve vyspělé mlazině, který má naději vyrůst v jakostního jedince.

Jedinec jakostní – úrovňový jedinec v probírkovém porostu, který je nositelem budoucí jakostní kulatiny a má již náležitou délku rovného hladkého kmene.

Pro výchovu zejména v raném věku platí zásada záhy, mírně a často.

Péče o nárosty a kultury

Předmětem péče o kultury je především ochrana stromků před buření a škodícími dřevinami. Nárosty je nutno po domýtné seči „učesat“ tzn. odstranit silně poškozené předrostlé jedince, předrosty a tvarově nevhodné jedince. Plochy holé nebo se zničeným zmlazením je třeba doplnit uměle, nejlépe jehličnany. Bukové nárosty by měly být uvolňovány při výšce 1 – 2 metry, aby bylo využito počáteční autoredukce . V případě bukových porostů je další zásah nutný obvykle až ve stadiu mlaziny. Ve smíšených mlazinách je potřebné pečovat v období do první prořezávky o vhodnou úpravu porostní směsi. Obvykle tedy v nárostech využíváme seč plecí a čistku.

Výchova mlazin

Výchova bukových mlazin prořezávkou přichází v úvahu, když porost dosahuje minimálně 2 – 3 m výšky. Porost je typický tím, že má na zimu opadané listí. První zásah v mlazině z přirozené obnovy má za cíl především redukovat počet jedinců negativním výběrem v úrovni a nadúrovni, výběr se omezuje na škodící jedince. V případě nutnosti se zasahuje i do skupin tvarově kvalitních, ale nadpočetných jedinců. První prořezávku je potřebné vykonat v předjarním období, kdy buk není olistěn a ponechaný porost může okamžitě přírůstově zareagovat na provedený zásah. První prořezávku je obvykle nutno provádět ručně. Důležité je provádění zásahu zkušenými a vyškolenými pracovníky.

S dalším vývojem porostu dochází k jeho diferenciaci. Vytváří se porost hlavní tvořící korunovou úroveň a porost podružný, který lze označit jako porost podúrovňový. Tato dvouvrstevná struktura odpovídá stadiu dorůstání v přírodním lese, které se vyznačuje velkou porostní diferenciací (Míchal, 1992). Z hlediska výchovy porostů má tato diferenciace naprosto zásadní význam. Zatímco poslání úrovňové složky je zřejmé, je třeba zdůraznit význam podúrovňového porostu:

• zlepšuje porostní mikroklima udržováním vlhkosti, a proto zvyšuje přírůst,

• podporuje a napomáhá čištění kmenů úrovňových jedinců,

• je zdrojem náhradních jedinců za poškozené nadějné nebo jakostní stromy v úrovni,

• podúrovňové stromy chrání půdu před zabuřeněním,

• zachování podúrovňové složky má význam pro budoucí zdar přirozené obnovy,

• při přibližování kmenů chrání podúrovňový porost nadějné jedince před škodami odíráním,

• dvoupatrový porost působí estetičtěji.

V dalších zásazích je potřebné mimo jiné podpořit tvarově ušlechtilé jedince v podúrovni výsekem škodlivých sousedů, hlavní pozornost je samozřejmě zaměřena do úrovně a nadúrovně. Další prořezávky je potřeba předznačit. To platí dvojnásobně pro smíšené mlaziny, kdy musíme podporovat cenné porostní složky, které by bez výchovné péče zaostávaly a docházelo by ke ztrátě jejich kvality. Po provedení zásahu musí porost zůstat v úrovni hustý. Interval výchovných zásahů v mlazinách se řídí potřebami porostů a bývá obvykle tří až pětiletý. Cílem výchovy mlazin od prvních zásahů je vypěstování nejvýše možného počtu nadějných jedinců. Nadějný jedinec by měl splňovat tyto požadavky:

• dobrý zdravotní stav,

• vertikální růst s průběžnou osou kmene,

• koruna kruhového půdorysu s jemnými větvemi.

Probírky

S probírkami se v bukových porostech začíná ve vývojovém stadiu tyčkovin a tyčovin a trvají do poloviny doby obmýtí. Je to období maximálního výškového přírůstu. Pro pěstitele z toho vyplývá požadavek co nejvíce podpořit nárůst délek hladkých kmenů. Úkolem probírek je podpora a vypěstování nejvyššího možného počtu jakostních jedinců. Probírky jsou zaměřeny nadále na odstraňování škodících jedinců především v úrovni. Porovnáním ploch s úrovňovou a podúrovňovou probírkou došel Assmann (1968) k závěru, že při úrovňové probírce dochází k průměrnému úbytku produkce o něco více než 1 %. Hodnotová produkce úrovňově a podúrovňově vychovávaných porostů je ovšem nesouměřitelná.

Při vyznačování probírek je nutno respektovat následující zásady:

• zaměřit se na maximální nárůst délek hladkých kmenů, zbavit porost pouze škodící složky, podporovat boční tlak korun a zápas o světlo a prostor,

• pečovat o nadějné nebo jakostní jedince, o dokonalý tvar jejich kmenů a koruny výsekem škodících jedinců na dobu probírkového intervalu,

• zlepšovat porostní mikroklima, probírka působí na přístup světla, vláhy a vzduchu, což se projevuje v humifikaci, která působí na přírůst,

• k těžebním pracím je nutno přistupovat nanejvýš šetrně, aby bylo vyloučeno poškození jakostních jedinců.

Opakovaným uplatňováním uvedených zásad dochází nenásilně k postupnému vytříbení porostů, k nárůstu délek kmenů, k postupnému rozvoji korun a následně k tloušťkovému přírůstu. Na konci probírkového období by měl být porost tvořen souborem převážně jakostních jedinců s dostatečně dlouhým hladkým kmenem, kteří jsou zárukou budoucí hodnotové produkce cenných sortimentů.

Ve smíšených porostech je potřeba respektovat nároky přimíšených dřevin. V případě příměsi jehličnanů je nutné pečovat o rozvoj dostatečně velké koruny.

Intervaly probírek obvykle bývají v porostech do 40 let zhruba pětileté, ve starších porostech desetileté. Skutečnost zásahu se řídí potřebou porostu.

Pěstební péče v dospívajících porostech

V druhé polovině obmýtí bukových porostů se pečuje o vývoj nejkvalitnějších jedinců uvolňovací probírkou. Dosavadní výchova byla zaměřena na vytvoření dlouhého, hladkého, průběžného kmene. Nyní je cílem péče postupné stupňování tloušťkového přírůstu elitních jedinců. Jako škodící složka se běžně těží kvalitní, ale přebyteční jedinci, kteří brání rozvoji korun těch nejhodnotnějších stromů. Dochází k rozvolnění korunové úrovně. Díky přítomnosti podúrovně nedochází k zabuřenění a porosty postupně a nenásilně přecházejí do fáze obnovy.

V této fázi je důležité si ujasnit, v jakých dimenzích chceme sklízet mýtně zralé stromy. Z hlediska hodnotové produkce se u buku považuje za hranici výčetní tloušťka 55 cm

Uvolňování korun elitních buků má význam i z hlediska tvorby nepravého jádra. Dle mých pozorování dochází k jeho tvorbě v důsledku odumírání silných korunových větví. K tomuto jevu dochází díky absenci zásahů v dospívajících a dospělých porostech, které vede k semknutému korunovému zápoji a v jeho důsledku k redukci korun.

Uvolňovací probírky uplatňujeme i ve smíšených porostech přiměřeně k potřebám jednotlivých dřevin.

Porostní směsi

Pro vytváření a pěstování smíšených porostů je nutné znát nároky a vlastnosti jednotlivých dřevin a zásady jejich výchovy. Zároveň je žádoucí znalost přirozeného rozšíření našich hlavních klimaxových dřevin včetně optima jejich výskytu.

Zastoupení hlavních klimaxových dřevin ve vegetačních stupních (Zlatník)

 Dřevina

 Rozsah zastoupení

 Produkční optimum

 Maximální zastoupení

  dbz

   v. s. 1 – 4

v. s. 3 dubovo – bukový

v. s. 1 dubový

  bk

  v. s.  2 – 6

v. s. 4 bukový

v. s. 4 bukový

   jd

   v.s.  2 – 6

v. s. 4 – 5 bukový až jedlovo – bukový

v. s. 5 jedlovo – bukový

  sm

   v. s. 4 – 7

v. s. 5 jedlovo – bukový

v. s. 7 smrkový

Zásady výchovy jednotlivých dřevin.

Dub – přirozeně (s výjimkou dubového v. s.) je obvykle součástí smíšených porostů. V mládí je ohebný, má tzv. „měkkou páteř“. Proto již v mládí je nutné jeho poznenáhlé uvolňování v koruně. Po vytvoření dostatečně dlouhé bezsuké části kmene je nutné systematicky pečovat o jeho korunu, která musí být dobře vyvinutá. Kmen má být kryt spodní etáží stinných dřevin. Je třeba rozlišovat dub zimní a letní a respektovat jejich ekologické nároky.

Jasan ztepilý – má nejvyšší nároky na obsah živin v půdě. Je žádoucí pěstovat jej v příměsi s ostatními listnáči. Od mládí je nutno pečovat o dostatečně vyvinutou a uvolněnou korunu. Důležitá je spodní etáž. Z vlastní zkušenosti znám porosty s jasanem v hlavní úrovni a bukem v podúrovni. V současnosti na vhodných stanovištích se jasan velmi dobře až živelně zmlazuje.

Jilm horský – měl by zásadně růst jako jednotlivě přimíšená dřevina, zejména z důvodů ohrožení grafiózou. Při výchově vyžaduje uvolnění.

Javor klen – v našich lesích se přirozeně vyskytuje ve společnosti s bukem javor klen a javor mléč, přičemž mléč kvalitou dřeva podstatně zaostává za klenem. Klen se velmi dobře zmlazuje. Přes poškozování zvěří odrůstá bez jakékoliv ochrany. Dobře prospívá ve stejnorodé skupince. Od mládí je důsledně třeba pečovat o kvalitu kmene. V předmýtných porostech vychováváme klen v husté společnosti. Umělou obnovu považuji za problema-tickou a je nutno velmi pečlivě vážit volbu stanoviště.

Lípa – mladé porosty musí být vychovávány ve velké hustotě, větší než u buku. Netvárné jedince je nutno tvarovat ořezem, zejména u uměle založených kultur.

Třešeň ptačí – v mládí je rychle rostoucí. Pro pozdější přežití potřebuje vývojový předstih před ostatními dřevinami. Vhodná je její jednotlivá příměs. Při rychlejším obnovním postupu se spontánně zmlazuje. Její fyzický věk je zhruba o 20 let kratší než věk mýtně zralého buku.

V současnosti je dřevo třešně na trhu vysoce žádané, především v zahraničí.

Vytváření směsí

V případě vytváření porostních směsí se často argumentuje výnosovými ztrátami. Snížením zastoupení jehličnanů a zvýšením zastoupení listnáčů prý dochází ke snížení celkové zásoby takovýchto porostů oproti čistě jehličnatému porostu. Ne vždy je tato argumentace zcela pravdivá. Indruch uvádí z oblasti Bílých Karpat příklady porostů, kdy smíšené porosty s příměsí jehličnanů do 30 % mají mýtní výtěž 900 až 1000 m3/ha, nesmíšené bučiny 700 až 900 m3/ha, zatímco nesmíšené smrčiny maximálně 500 až 600 m3/ha (Míchal, 1994). Truhlář (1996) uvádí příklad smíšených porostů buku a modřínu na ŠLP Křtiny se zásobou přes 800 m3/ha. Domnívám se, že zejména na bohatých stanovištích pouze smíšený porost dokáže plně využít produkční potenciál. I v oblastech optima smrku s jeho vysokou produkcí je žádoucí podružný porost buku případně jiných stín snášejících dřevin (mikroklima, zabránění zabuřenění). Smíšené porosty se obvykle vyznačují i vyšší stabilitou a tudíž možností, při delší obnovní době, dopěstovat většinu stromů do optimálních dimenzí a dosáhnout tak maximální hodnotové produkce.

Směsi listnatých dřevin se obvykle vytváří přirozenou obnovou a poměr jednotlivých dřevin se upravuje výchovou. Příměs jehličnanů se zajišťuje jak přirozeně, tak uměle, např. doplněním nárostů buku modřínem po domýtné seči nebo předsunuté skupiny jedle. Modřín je v listnatých porostech všeobecně dobře využitelný prakticky od pahorkatin až do hor. Jedle a smrk jsou vhodné na stanoviště dobře zásobená vodou.

Současná společnost klade vysoké nároky na plnění všech funkcí lesů. Tvorba a pěstování listnatých a smíšených porostů může v tomto směru přinášet významný efekt nejen ekolo-gický, ale i ekonomický. Kromě viditelných efektů toto úsilí může lesnímu hospodáři přinášet také pocit uspokojení z tvořivé práce.

Použitá literatura (u autora)

 Ing. Pavel Starý

Příspěvek do sborníku na semináři Trvale udržitelné hospodaření v listnatých a smíšených lesích 17. května 2007